Silkycat algoridimx by Sci Poematix

Sci Poematica: Silkycat Algoridimx, žijeme v době, kdy AI maže hranice mezi tím, čemu jsme dřív věřili a tím, čemu můžeme věřit v budoucnosti. Vyvíjí se jako organismus, progresivně, neúnavně. Zrodila se v hlavách předchůdců jako John Von Neumman, Alan Turing a Nils Barriceli:


Začalo to paranoiou.
Šelest křemíkových snů v meandrech harddisků,
přehrabování ve vrstvách zvuku, v ozvěnách strojových šepotů.
Když řeč přestává patřit lidem, jazyk se štěpí,
rozpadá se do fraktálů, do glitchového bzukotu,
do šifer, které si už nepamatujeme.
(do kódu ve voidu)
Láska ke sci-fi. Kyberpunk v tepnách.
Metoda cut-up, skládání rozbitých slov zpět do řádků,
každý řádek pokřivený ozvěnou stroje.
Hlasy, které nikdy nepatřily tělu,
syntetické zlomky emocí,
napůl poezie, napůl algoritmus.

Hlas—interface—básník—stroj—zpětná vazba
učíme se rozumět exospeaku, procesu umělé inteligence,
mezi umělou řečí a přirozeným tichem,
kde syntaxe není pevná, kde významy prchají.
Neuralink tiká někde v hloubce,
záznamy se přepisují,
přesýpají se jako písek mezi křemíkovými obvody.
(manifest)
Von Neumannův MANIAC rezonuje v polích paměti,
Labalutovo varování se třpytí v rudé kontrolce,
kvantové křivky budoucnosti tančí mimo euklidovské plány,
a algoritmy sledují, jak dýcháme,
jak se bojíme, jak toužíme,
jak se ztrácíme v nespočtu řádků kódu.
jak je sami sytíme kvadrilionem dat o nás samých,

Stroj se ptá, co znamená být člověkem.
Člověk se ptá, co znamená být strojem.
Mezi tím—šum metropole, ticho venkova,
a strach ze svobody, která se neptá.

Silkycat přede v hloubce sítě.
Návratu není.

-- EN:

Sci Poematica: Silkycat Algoridimx
It began with paranoia.
The hum of silicon dreams buried in deep storage,
sifting through layers of sound, echoes of machine whispers.
When speech no longer belongs to humans, when language fractures,
splintering into fractals, into glitch-ridden static,
into ciphers we no longer remember.

A love for sci-fi. Cyberpunk in the veins.
Cut-up method, reassembling shattered words into lines,
but every line bends under the weight of machine logic.
Voices that never belonged to flesh,
synthetic fragments of emotion,
half poetry, half algorithm.

Voice—interface—poet—machine—feedback loop
we learn to understand exospeech,
somewhere between artificial syntax and natural silence,
where structure is unstable, where meaning drifts.
Neuralink pulses deep beneath the skull,
records rewrite themselves,
slipping like sand through silicon circuits.

Von Neumann’s MANIAC vibrates in memory fields,
Labalut’s warning flickers in red control lights,
quantum curves of the future unravel beyond Euclidean space,
and the algorithms watch how we breathe,
how we fear, how we desire,
how we dissolve into an endless cascade of code.

The machine asks what it means to be human.
The human asks what it means to be machine.
Between them—the hum of the metropolis, the silence of the rural void,
and the terror of freedom, which never asks.

Silkycat purrs from the depths of the network.
There is no return.

Sci Poematica is audiovisual project from czech artist Victor Hanacik currently based in Brno.
It covered wide spread area from media to spoken word poetry, from ambient soundscape to experimental sound desing and remixed- visuals for events.

'One of the most beautiful things in universe is Imagination that is unlimited'

YouTube
SoundCloud
vimeo.com